Tam se odvážíte i vraha natipovat!
V prostorné síni nového zlenického hradu zasedli páni, aby porokovali o svých sporech.
A tak to opět po roce začalo. „Prostornou síní“ se stal starý známý čtyřicetimístný autobus, „pány“ ztvárnili studenti a profesoři a absolventi našeho gymnázia, kterým ještě sekundovalo několik jejich přátel, kteří v tomto zvláštním školním seskupení nalézají nevysvětlitelné zalíbení, a o sporech se rokovalo velmi vážně!
Latinské slovníky stouply v ceně, nabízelo se za ně nejen celé jmění kupců, ale také rozličné tvrdé práce, přípravou večeře počínajíce a vlastnoručním vynesením na hrad zdaleka nekončíce. Největší pozornosti se však těšil pan Šimáček, který šel doslova z ruky do ruky, rovněž za nejrůznější půjčovné. Ten ctěný pán se totiž dopustil jednoho literárního počinu, který o druhém říjnovém víkendu nedal nejednomu spát.
Byl spáchán zločin, vrah musí být potrestán!
Pan Šimáček vraha odhalil, ale pan Jan taky. A jiného! Komu věřit? V bezpečném zázemí vytápěného archívu by člověk zvážil motiv všem potenciálních vrahů, důkladně by prostudoval historická fakta a teprve po té dlouhé době, co by mu to všechno trvalo, by opatrně vyslovil nějaký úsudek. Avšak tak se neděje a ani dít nemůže, pokud jste v moci manželů Janových.
Vítejte na Dějepisné výpravě. Letos už po deváté!
I tady máte možnost pečlivě studovat, ale musíte si zasloužit to, z čeho byste chtěli studovat a i když už nějaký ten dokument získáte, pravděpodobně mu ihned neporozumíte. A pokud jste tak geniální, v žádném případě to, prosím vás, nedávejte najevo. Pokud nic nevíte, ničemu nerozumíte, nemůžete nikomu nic říct… Každá informace může vést k cíli a jeho dosažení se cení odměnou přímo historickou! No vážně. Nikdo sice až do konce nevěděl, jak se mu manželé Janovi za odhalení vraha odmění, ale ze zkušenosti nikdo nepochyboval, že by to nestálo za to!
A tak nikdo nelitoval života a v jedné silniční zatáčce u hradu Talmberku klidně předvedl dětskou hru na zajíčka. A tak nikdo nelitoval cti a stejnou hrou se začal zaobírat před zraky všech štamgastů v hospodě u Sázavského kláštera. Čím atraktivnější místo, tím lépe. Tušíte správně - sehrát toto divadélko byl jeden z úkolů, jehož splnění vedlo k získání důležité listiny, ze které bylo možno určiti vraha. Další se propůjčovala tomu, kdo se v Ratajích nad Sázavou nezalekl nástrah makarónské poezie. Čím odvážnější, tím lépe. Vivat, vivat, vivat, na rektora plivat!
Samozřejmě bylo také nezbytné určit cestou k dalšímu hradu Českému Šternberku několik tajemných předmětů. Nebyly to příruční gotické brány ani luxusní středověká naslouchátka, ale alespoň jsme to zkusili. A snaha se cení. Tak se stalo, že ke konci toho říjnového víkendu, když jsme opouštěli poslední zastávku v želivském klášteře, měly už všechny soutěžní skupiny potřebné historické spisy a zdálo se, že k vyslovení jména toho pravého vraha už nemůže být daleko.
Ale ouha! Kdyby ty listy byly alespoň latinou školní, ale ty tvary, které tam ta slova vytvářela, ty ještě nikdy neviděli ani nejpilnější studenti latiny! Tak jsme překládali a překládali a všichni se do toho zamotali tak, že pak už ani nikdo nevěděl, co vlastně má být odpovědí. A čas se nezastavitelně blížil k hodině určené k vyřčení našeho ortelu. Nezbývalo než si prostě tipnout… A světě div se (manželé Janovi se tedy divili), my jsme ho odhalili, vraha jednoho!
Koho jako vraha označuje pan Šimáček, to se dozvíte, když si přečtete jeho prvotřídní román Zločin na Zlenicích hradě. Koho jsme z vraždy usvědčili na Dějepisné výpravě, to teď třeba zkuste hádat a možná se to dozvíte, když se příští rok taky Dějepisné výpravy zúčastníte. Vivat, vivat, vivat, „Dějepisce“ zpívat!
To vám dobře radí Sextánka Dana
