Setkání evropských řešitelů projektu v Sofii, 20.-26.4.2009

Setkání účastníků mezinárodního studentského projektu Behind the Iron Curtain v Sofii bylo druhým z pěti pracovních týdnů, které se v průběhu práce na projektu uskuteční. Bylo ale prvním, kvůli kterému, jsme my, zástupci České republiky, někam vycestovali. Následující řádky se tedy týkají toho dobrodružného výletu.

Pondělní sraz a čekání na odjezd z brněnského autobusového nádraží se nesl ve znamení očekávání a nutno přiznat, že i ve znamení obav z toho, co na nás v tom Bulharsku chystají.

Když náš autobus dorazil, s úlevou jsme zjistili, že místa je dost, tudíž dlouhá, dle řádu 19-tihodinová cesta bude alespoň pohodlná. Byla. Ale netrvala hodin devatenáct, nýbrž šestnáct. A první dobrodružství bylo na světě. Skupinka českých projektantů se náhle ocitla v úterý o půl šesté ráno v Sofii na poněkud podezřele vyhlížejícím nádraží, unavená a vyjevená. Obvolali a obepsali jsme své ubytovávající Bulhary doufajíce, že takhle po ránu nebudou mít zrovna co dělat, a budou ochotní si nás vyzvednout.

Naštěstí se zhruba do půl hodiny hostitelé zjevili a odvezli si svoje nervózní Čechy. Dopoledne probíhalo převážně odpočinkově, někdo jednoduše spal, někdo „sightseeingoval“. Ve tři hodiny pro nás koordinátorka projektu z řad bulharských studentů a zároveň kamarádka již ze summitu v Brně připravila setkání v místním obchodním domě. První chvíle při sezení v restauraci byly věnovány zevrubnému vyměňování zážitků z uplynulých hodin (např. nadšení ze zjištění, že doma opravdu nemají turecký záchod, nebo naopak rozpaky z ústředního topení, které někteří s trochou štěstí doma sice měli, ale byl to asi nejchladnější předmět v místnosti). Po půlhodině jsme ale už spořádaně konverzovali i s našimi bulharskými přáteli a odpoledne se plynule přehouplo do večera stráveného na kulečníku.

Středeční dopoledne patřilo prvnímu projektovému zasedání. Konalo se v sofijském Vojenském muzeu. Úvodu se ujalo domácí Bulharsko se svou obšírnou prezentací věnovanou každému zákoutí tamní kultury, doprovázenou vystoupením několika školních tanečních skupin. Program doplnilo promítání reportáže „Zprávy z domova“ našich DocTesáků (dokumentaristů projektu) shrnující průběh prosincového summitu v Brně. Na závěr jsme měli možnost zhlédnout expozice muzea. Po zbytek dne jsme měli opět volný program: počasí nám nepřálo, pršelo a byla zima. Odebrali jsme se tedy do nejbližšího podniku k obědu, a protože my Češi jsme povahy přátelské, i další hodiny jsme strávili pohromadě na kulečníku a kuželkách.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili poznávat krásy First English Language School, kde se konal druhý den projektového setkání. Na řadě byly prezentace jednotlivých zemí, objasňující tamní kulturní a politickou situaci v 60.letech 20.století (výzkum této doby mezi pamětníky a archivy na obou stranách „železné opony“ tvoří totiž jádro našeho projektu). Tato část se vzhledem k nepředpokládané aktivitě zúčastněných poněkud protáhla, čímž jsme se dostali do jemného skluzu, ve kterém jsme setrvali do konce summitu. Nicméně rodinné fotografie rakouských zástupců nebo předvedení typických diskotékových tanců 60.let v podání dívek z Itálie stály za to. Po „práci“ nás tentokrát čekala průvodcovaná prohlídka Sofie. Bulharští studenti se nutno říci činili a prohlídka obsáhla všechny podstatné body bulharské metropole. Následovalo volno, které ovšem díky lehce přehnané starostlivosti o dva roky mladších Bulharů nabylo organizovaného charakteru ve smyslu bloudění městem a pátrání po jakékoli činnosti vhodné pro skupinu našich rozměrů. Nakonec vše dobře dopadlo a i Bulhaři, psychicky rozložení uplynulým nezdarem, se uklidnili nad zmrzlinou či palačinkami.

V poslední pracovní den, pátek, se řešil web projektu a věci s ním spojené. Ke slovu se dostal vrchní programátor Dan i jeho bulharský protějšek. Zde vznikly mírné neshody způsobené nedorozuměním v otázce projektových internetových stránek. Bulhaři totiž vytvořili stránky vlastní, což nikdo netušil, s čímž nikdo nepočítal a co také vůbec ničemu nepomohlo. Perličkou na závěr byl výběr loga, kde vítězem hlasování se stalo logo právě bulharské. Náležitě jsme zatleskali slečně autorce a byli jsme za to odměněni projektovým tričkem (malé bulharské překvapení) s logem jiným, nicméně stále bulharským. Po ukončení zasedání jsme se odebrali před školu, kde jsme se v obdrženém oděvu vyfotili. Odpolední program byl ten den hromadný. Jeli jsme se autobusy podívat na proslulý klášter v Rile. Po dvouhodinové cestě jsme měli možnost vychutnat si atmosféru nádherných starých budov zasazených do malebné, hornaté přírody.

Další dvě hodiny a byli jsme zpět v Sofii, kde jsme měli poslední volno. To jsme využili převážně k rozlučkové večeři. Příjemný večer rychle uběhl.

Sobotní ráno dýchalo naším odjezdem. Při loučení s našimi milými hostiteli ukáplo i několik slz!

Zpáteční cesta se opět o něco zkrátila. Díky jistým střevním potížím, způsobeným originální východní stravou se ale i tato zkrácená cesta zdála stále příliš dlouhou. Do Brna jsme dorazili v neděli ve čtyři hodiny ráno. Což, pravda, nebyla úplně nejpohodlnější hodina, ale představa domova po týdnu v Bulharsku byla silnější než vyčerpání.

Dle mého názoru summit v Sofii nebyl tolik úspěšný a plodný jako ten brněnský. Což není urážka, neboť druhý zmíněný se povedl maximálně a překonat jej nebude jen tak. Nicméně nějaké ty výsledky tu jsou, takže práce mohou směle pokračovat a ubírat se vstříc summitu dalšímu - na podzim ve Francii. Nuže doufejme, že náš projekt dospěje k plánovanému zdárnému konci!

Za The Speakers

Zuzana Pospíšilová