Gymnázium Matyáše Lercha
,
2020
Pondělí, 18. 10. 2009¨
Milý deníčku,
měli jsme dneska zkrácený vyučování. Seděli jsme v infošce u komplů a se Zajíčkem a Zajíčkovou probírali podklady k dalšímu summitu BTIC - ve Francii. Tam jedem už zítra! Zjistilo se, že standardně neudělal nikdo nic, akorát to někteří umí líp prodat. Zajíček se vztekal. Pak jsme se dozvěděli, že francouzští železničáři stávkujou, takže ani nevíme, jestli dojedem. Všichni se fakt těšíme.
Úterý, 19. 10. 2009
Milý deníčku,
dneska jsme vyjížděli v 10.43. Ferdus nevyjížděl v 10.43. Nestihl vlak a jel autobusem. Pan profesor Zajíček poznamenal, že všechny peníze utrácí za chlast a za hulení. Nevím, jak na to došel. Ferdus je prototypem vzorného muže.
Do Prahy jsme dorazili po nějakých třech hodinách. Ferdus už tam na nás čekal. Pak jsme vyrazili autobusem na letiště. Tam jsme i po odbavení měli v podstatě hodinu čas, tak jsme někteří vychlemtali láhev kávovýho likéru a někteří relaxovali s mattonkou. Cesta letadlem byla fajn, akorát se tam nedalo kouřit (Ferdus kvůli tomu chtěl rozbít okýnko). Po výstupu z letadla v Ženevě začly problémy. Na naše dotazy, kdy už ten vlak sakra 
pojede, odpovídali všichni kouzelným slovíčkem ,,gréve“ – stávka, a pokrčením rameny. Nakonec jsme se do vlaku přece jen dostali a s pouhým dvouhodinovým zpožděním jsme se octli na nádraží v Amberieu-en-Bugey. Tam si nás vyzvedly naše hostitelské rodiny. Milý deníčku, můj Francouz vypadá moc sympaticky! Jmenuje se Antoán. Bydlí v jednom prdelákově kousek od Amberieu, stejně jako většina ostatních hostitelských rodin, takže to k sobě s ostatníma děckama máme pěkně daleko. Ale stejně si myslím, že to tady bude moc fajn. Antoán mě představil rodičům, dostala jsem večeři a pokoušela jsem se trošku francouzsky konverzovat, ale moc mi to nešlo, tak jsem se radši rozloučila a šla spát.
Středa, 20. 10. 2009
Milý deníčku,
dneska jsem musela vstávat děsně brzo! Měli jsme totiž sraz ve škole v Amberieu už v osm hodin, a cesta školním autobusem z téhle vesničky, kde bydlím, trvá pěkně dlouho. Takže jsem do sebe rychle hodila pár preclíků a hrnek čaje a vyrazili jsme. V osm se všichni účastníci 
projektu sešli ve škole v takovém malém sále. Nastal zmatek – všechna děcka se měla rozřadit do pracovních skupinek po deseti podle témat výzkumu, poznat ostatní účastníky a každá skupinka si měla zvolit ,,vůdce“ – někoho, kdo bude během pracovních sezení řídit debatu ve skupině. Pak pro nás francouzští organizátoři přichystali hru – test vědomostí o Francii. Otázky byly buď tak lehký, že je věděli úplně všichni, ale styděli se odpovědět, nebo naopak moc těžký, takže odpověď věděli jenom Francouzi. Potom jsme se ovšem přesunuli o pár set metrů dál do městskýho kina, kde pro nás měli naši hostitelé nachystanou úžasnou prezentaci o francouzské historii a o tom, co je kde ve Francii zajímavýho. Když prezentace skončila, byla řada na nás, Češích. Měli jsme promítnout film, co kluci vytvořili o summitu v Sofii. Načež nastal strašnej skandál, protože Bartoš s Utinkem si zase hráli na drsňáky a ve filmu nejen že zesměšňovali Bulharsko, jak mohli, ale ještě ke všemu kouřili, tvářili se zfetovaně a rozbíjeli flašky od chlastu. Všichni byli otřeseni a Bulhary cloumal spravedlivý hněv. Nakonec jsme se museli omluvit.
Nastalo poledne, účastníci summitu poobědvali ve školní jídelně a vrhli se do práce. Asi nemá cenu, abych to dlouze popisovala, zkrátka za těch několik hodin jsme toho udělali plno, vyměnili si s ostatními velkou spoustu dojmů a informací, abychom se odpoledne rozešli s příjemným pocitem dobře vykonané práce. Večer jsme strávili společensky – na bowlingu, kulečníku, nebo po hospodách. Usínala jsem plná očekávání dalšího dne – slíbeného výletu do Lyonu.
Čtvrtek, 21. 10. 2009
Milý deníčku,
v Lyonu to bylo senzační!!! Ráno jsme ve škole dostali balíčky s jídlem a nalodili se do autobusu a cesta trvala asi hodinu. Pak jsme měli celej den na prohlídku města. Nejdřív jsme se vydali od Rhony k velikýmu náměstí se sochou Ludvíka Čtrnáctýho a pak přes druhou řeku, Saone a lanovkou na vysoký kopec, kde stojí dominanta Lyonu – nádherná katedrála Notre-Dame de Fourviére. Tu jsme si zvenku i zevnitř prohlédli a pokochali se výhledem dolů na město. Pokračovali jsme k Theátres Gallo-romains – největšímu římskému amfiteátru ve Francii. Tam pan profesor Zajíček a rakouský profesor …(erudovaní to klasičtí filologové) neodolali možnosti vyzkoušet akustiku divadla společnou recitací latinských veršů. Posledním bodem společného programu byla prohlídka Musée des Beaux Arts – Lyonské galerie. Viděli jsme skvosty od takových malířů jako je Picasso, Monet, Gauguin, nebo třeba Bacon. Úžasný! Nakonec jsme dostali na pár hodin volno na samostatnou prohlídku města. Někteří nakupovali, jiní šli na jídlo nebo do čajovny… A pak se jelo. Večer po návratu do Amberieu byla většina z nás tak unavená, že jsme šli rovnou spát.
Pátek, 22. 10 2009
Nastal den D. Pátek, den, kdy jsme měli ostatním účastníkům prezentovat výsledky našeho snažení. Nejdřív jsme dostali ještě dvě hodiny (od osmi do deseti) na to, abychom dokončili, co jsme ve středu začali, což nám přišlo vhod. Následovala hodina, určená k putování našeho outputu online. Bohužel nikdo nevěděl, co má dělat, takže online nic nedoputovalo. No co, napravíme to doma. Po obědě už následovala očekávaná prezentace. A že bylo co prezentovat! Každopádně nezbývá než konstatovat, že jsme všichni dohromady udělali kus zajímavé práce a poznali díky tomu spoustu nových lidí. Prezentace za hodinu a něco skončila, následovalo plánování dalšího summitu – v rakouském Eisenstadtu. A potom už se jenom oslavovalo – nejdřív ve škole, kde jsme mohli zadarmo ochutnat různé druhy francouzských sýrů, později na bowlingu, na diskotéce, nebo u jednoho z Francouzů, který u sebe doma uspořádal párty. Někteří nešťastníci skončili dokonce v místním squatu, kde hráli více či méně podivné hry (biskit) a pili více či méně podivné nápoje (likér s plovoucím hadem v láhvi). Moc si z té noci, můj milý deníčku, nepamatuju, takže tohle je k oslavám asi všechno.
Sobota, 23. 10. 2009
Všechno jednou končí a dneska skončil náš pobyt ve Francii. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že se nám tady všem moc líbilo a že už se moc těšíme na další summit BTIC. Ráno nás naši hostitelé doprovodili k vlaku a nastalo loučení. Dala jsem pusu Antoánovi a zjistila, že se červenám a nemůžu si vzpomenout, jak se francouzsky řekne ,,na shledanou“, i když fráninu se učím už čtyři roky… Po cestě nás pan profesor poučil, že bychom neměli tolik kouřit a že slovo inuit se ve skutečnosti píše se dvěma n. Tentokrát už nikdo nestávkoval, a tak jsme v klidu a pohodě dorazili přesně podle plánu do Brna, chudší o pár desítek euro a bohatší o spousty zážitků, zkušeností, vědomostí a nových přátelství.
Amberieu je mrtvé, ať žije Eisenstadt (a Řím)!!!!!!!!!!!
(krbaba)-Kryštof Baltazar Bartoš